Projekt v druhém roce

30.7.2014 18:39

V našem projektu pedagogického rozvoje školy jsme si vytýčili hlavní cíle rozvoje v několika oblastech života školy, v nichž chceme zkvalitnit naši práci: v oblasti výchovy k zodpovědnosti, v oblasti plánovaného a realizovaného kurikula, v oblasti rozvoje čtenářské gramotnosti, v oblasti rozvoje výuky anglického jazyka a v oblasti práce školní družiny. Definovali jsme v něm i to, jak chceme zlepšovat spolupráci s okolím školy (zejména s rodiči), jak chceme postupovat při vytváření sítě škol spolupracujících v projektu Pomáháme školám k úspěchu a vytváření naší školy jako střediska pedagogické inspirace.

Projekt pedagogického rozvoje školy (PPRŠ) jsme v průběhu celého školního roku realizovali a tuto realizaci jsme vyhodnocovali v měsíčních zprávách. Tak jsme shromažďovali podklady pro vytvoření jeho nové inovované verze. Tu jsme začali systematičtěji zpracovávat od dubna 2012 nejdříve v týmech pedagogů napříč školou a posléze v týmech oborových. Celý proces tvorby inovací PPRŠ byl ukončen vnitřní oponenturou ze strany pedagogů a externí oponenturou ze strany expertní rady projektu „Pomáháme školám k úspěchu“.

Na PPRŠ byly navázány i plány osobního pedagogického rozvoje (POPR), v nichž si jednotliví pedagogové definovali cíle v oblasti svého profesního rozvoje i podporu, již k jejich splnění potřebují. Plnění cílů pak bylo předmětem (sebe)hodnotících rozhovorů s ředitelem školy na konci školního roku, kde pedagogové i s pomocí svých elektronických portfolií dokladovali, jak se jim jejich cíle (po)dařilo (s)plnit. Zároveň to byl první krok k tvorbě nových POPR, které budou přijaty na počátku roku 2012/2013.

Plnění POPR úzce souviselo s dalším vzděláváním pedagogů, které bylo z velké části umožněno díky finanční podpoře z projektu.

Ovšem důležitou součástí podpory byla i práce pedagogické konzultantky (zkušené pedagožky, jež v minulosti vykonávala funkci učitelky, ředitelky ZŠ, inspektorky ČŠI a lektorky DVPP), která byla ve škole dva až tři dny v týdnu k dispozici všem pedagogům školy. Pedagogové využívali různé formy její podpory od konzultací týkajících se realizace jejich POPR a přemýšlení nad jeho novou verzí přes náslechy v hodinách spojené se zpětnovazebními rozhovory, včetně konzultací k přípravě vyučovací hodiny i konzultace při přípravě lekcí pro dospělé až po koučink několika pedagogů a školní psycholožky. Konzultantka se na základě pozvání účastnila rovněž jednotlivých činností sdílecích pedagogických minitýmů, včetně společných náslechů a jejich zpětnovazební reflexe. Po celý rok rovněž probíhaly (většinou jednou týdně) pravidelné konzultace pedagogické konzultantky a ředitele školy, zabývaly se zejména realizací i tvorbou inovací PPRŠ i dalších otázek týkajících se pedagogického rozvoje školy.

V její podpůrné činnosti jí začala od letošního roku pomáhat interní mentorka – koordinátorka školního vzdělávacího programu, která měla pro tuto činnost vytvořeny podmínky snížením učitelského úvazku. Kromě realizace otevřených hodin a (s)dílen (workshopů, v nichž učitelé sdíleli své zkušenosti z práce s nějakým moderním pedagogickým postupem a posléze vyvíjeli další rozvoj v této oblasti), spolupracovala s několika učiteli, jimž pomáhala při přípravě a reflexi vyučovacích hodin (př. i při přípravě jejich lektorských aktivit). Její podpora byla těmito pedagogy velmi pozitivně hodnocena a zřetelně se odrazila ve zvýšení úrovně jejich pedagogické činnosti. Pro příští období připravila návrh kritérií pro práci mentora školy, která byla po oponentuře schválena. V příštím školním roce budou možnosti interní podpory navýšeny další pedagožkou se sníženým úvazkem, jež se zaměří na pomoc kolegům při práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a při rozvoji čtenářské gramotnosti.

Výraznou pomocí při individualizaci výuky se stala forma spolupráce dvou pedagogů ve výuce. Její rozvoj byl umožněn tím, že ve škole v této roli působilo osm pedagožek. Pět z nich pracovalo zejména na 1. stupni (v každé první třídě jedna, v 2. ročníku jedna, ve 3. ročníku rovněž jedna a ve 4. a 5. ročníku jedna pro oba tyto ročníky), tři spolupracovaly s učiteli na 2. stupni.  Po celý školní rok byly odlišeny svým zařazením i očekávanou a realizovanou náplní práce párové učitelky a asistentky pedagoga. Asistentky pedagoga pracovaly prioritně podle pokynů učitelů, kterým pomáhaly při individualizaci výuky péčí o výuku jednotlivců nebo skupin žáků, postupně se i v jejich práci stále výrazněji objevovaly prvky párového vyučování. Párové učitelky připravovaly hodiny společně se svými kolegy, podle společného plánu hodiny realizovali a přitom se střídali v rolích hlavního a pomáhajícího pedagoga a mnohé hodiny i společně reflektovali. Párové učitelky občas za hlavní učitele suplovaly, což bylo efektivní tím, že znaly žáky třídy i aktuálně probírané učivo a používané metody a formy práce ze společných hodin. Přítomnost párových učitelek umožnila řešit škole i dlouhodobější nepřítomnost některých pedagogů. (Všechny suplované hodiny byly samozřejmě hrazeny ze státních prostředků.)

Výhod párové výuky využívali všichni pedagogové 1. stupně a většina učitelů 2. stupně, kde byla četnost párové výuky v jednotlivých předmětech ovlivněna i aprobací a preferencemi párových učitelek. Kvalita této výuky i její efektivita dosáhla postupem roku vysoké úrovně.

Významnou součástí projektu je i systém vzájemných náslechů. Všichni pedagogové se ho účastnili v tzv. sdílecích kolečcích, kdy se v malé (nejčastěji tříčlenné) skupině, jejíž složení si sami určili, postupně střídali v tom, kdo pro ostatní připravil náslechovou hodinu, po níž mu hospitující kolegové poskytli zpětnou vazbu. (Způsobem podávání zpětné vazby se zabýval i seminář k efektivní komunikaci, jehož se účastnili všichni pedagogové školy.) Každý pedagog (až na naprosté výjimky) školy takto připravil pro své kolegy minimálně dvě náslechové hodiny.

Kromě těchto vzájemných náslechů v menších týmech připravili někteří učitelé tzv. otevřené hodiny pro větší počet svých kolegů, v nichž jim prezentovali např. některé inspirující didaktické postupy (tyto hodiny byly zaměřeny na genetickou metodu prvopočátečního čtení v 1. třídě, metodiku čtení, dílny čtení, včetně dílny čtení v 1. ročníku, práci s hodnotícími kritérii a využití rámce E – U – R v hodině matematiky, volbu zohledňující MBTI ve vyučování na 2. stupni a na vyučování moderním dějinám). Kromě toho proběhly i dvě „(s)dílny“ vedené interní mentorkou – druhé týkající se práce s hodnotícími kriterii se účastnili i naši kolegové ze ZŠ Kunratice.  Učitelé si začali častěji poskytovat vzájemně své materiály, některé z nich zveřejnili i na webových stránkách svých tříd.

Podpora učitelům se zcela zřetelně promítá do kvality vyučování, kde jsou hojněji využívány postupy konstruktivistické výuky. V říjnu 2011 byla interní mentorkou zorganizována ve škole sdílecí dílna, tzv. (s)dílna k práci s volbou vztahující se k typologii MBTI, které se účastnilo 19 zájemců z řad pedagogů školy. Po této (s)dílně začala skupina pedagogů intenzívněji a promyšleněji volbu zohledňující typologii MBTI ve výuce používat.

Velký pokrok jsme letos udělali ve výchově ke čtenářství, kde jsme spojili podporu z projektu s aktivní účastí v projektu Podpora poradců pro kurikulární reformu organizovaném KVIC Nový Jičín, a zejména s aktivitami našeho vlastního projektu Naše cesta k rozvoji gramotnosti.

V průběhu roku proběhla 4 setkání týmů naší školy a ZŠ Kunratice. Jako efektivní a pro budoucí setkání inspirativní se ukázala pestrá a jasně zacílená organizace březnového setkání v naší škole, v níž jsme zúročili zkušenosti z předchozích setkání. Program sdílení začal odpolední (s)dílnou, které se kromě členů sdílecích týmů účastnili i další zájemci z naší školy, další den pak pokračoval dopoledním blokem dvakrát čtyř náslechových hodin (v dostatečně velkém počtu, aby i jejich rozbory probíhaly v příjemné atmosféře) a odpoledne vývojovým sdílením k rozvoji čtenářské gramotnosti na našich školách (jehož efektivita byla posílena tím, že týmy škol pracovaly určitou dobu odděleně a teprve poté si vzájemně prezentovaly a oponovaly výsledky této práce). Každou část tohoto setkání moderoval vždy jiný pedagog naší školy.

V lednu se náš minitým složený z ředitele školy, interní mentorky a jedné párové učitelky (a samozřejmě i pedagogické konzultantky) zúčastnil prezentace projektu zájemcům o projekt z řad oslovených základních škol z kraje Olomouckého a Středočeského kraje, čímž začal proces výběru nových projektových škol. Interní mentorka se pak účastnila i návštěv na třech školách Olomouckého kraje, které se dostaly do užšího výběru. Nakonec byla vybrána Základní škola v Horce nad Moravou, jejíž tým navštívil naši školu v červnu. Naši hosté měli zájem získat maximum informací o začlenění asistentek do práce školy, a tomuto požadavku bylo celé setkání podřízeno. Kromě hospitace v hodině, kde hosté měli možnost vidět kvalitní párovou výuku, proběhlo intenzívní předávání zkušeností formou otázek a odpovědí.

Letos se v naší škole konalo i výjezdní zasedání expertní rady a jako první v projektu prošli naši pedagogové i reflexivními rozhovory o práci školy s vedením projektu. Vedení školy se účastnilo třídenního workshopu týkajícího se práce se vzdělávacími cíli a strategií postupu, jak tuto problematiku začlenit do práce školy. (Ředitel školy se samozřejmě jako člen expertní rady projektu podílel na všech dalších jejích činnostech.)

Projektová podpora směřuje i do dalších součástí činnosti školy, důležitá je rovněž její finanční složka, díky níž jsme mohli kompenzovat výpadek státních finančních prostředků na učebnice, pomůcky či další vzdělávání pedagogických pracovníků.