L. Pacholíková k 30 letům školy
Mendelovka - moje zlatá školička - nastoupila jsem v roce 1969 jako úplný kantorský začátečník. Moc ráda vzpomínám. Odvíjí se přede mnou dlouhý řetěz vzpomínek. Radostné, veselé, humorné, ale některé i trochu smutné. Kterou vybrat? Všechny jsou krásné a tvoří můj učitelský život.
Vzpomínky
Mendelovka - moje zlatá školička - nastoupila jsem v roce 1969 jako úplný kantorský začátečník. Moc ráda vzpomínám. Odvíjí se přede mnou dlouhý řetěz vzpomínek. Radostné, veselé, humorné, ale některé i trochu smutné. Kterou vybrat? Všechny jsou krásné a tvoří můj učitelský život.
Vzpomínám na malou Aničku, která se mi o přestávce vyšplhala na klín. Na Jarka, který chtěl na na sebe upozornit, a proto štěkal. Na řadu druháčků, třeťáčků a páťáků, jeden z nich poslal krásný dopis, který začínal slovy: " Paní učitelko, mám Vás moc rád." Mám ho pečlivě uschovaný.
Na prvním stupni jsem učila čtyři roky. Sedmnáct let na druhém. Nejraději vzpomínám na třídu, která byla na druhém stupni má první. Byly to prima děti, bezva kolektiv. Jen se jim nechtělo učit, i když všechno nakonec stejně zvládly. Uměly krásně smlouvat. Když se mělo zkoušet, většina z nich přešla do pozice "mrtvého brouka" - prostě zde nejsem.
Školní výlety zvláštní kapitola - legrace spousta, ale i jeden úraz a dvakrát hledání zatoulaných žáků. Tenkrát jsem zažila, co je to opravdový strach. V Tatrách, Rosťa se ztratil, jenže on si potřeboval odskočit a za to nemohl, že mezitím padla mlha a on ztratil směr. Všechno dobře dopadlo.
Moji žáci z Mendelovky jsou již dospělí, sami už mají děti. Ale pořád to budou moji žáci - pořád budou součástí mého života. A já na ně budu vzpomínat - na tu svoji školičku Mendelovku.
PaedDr. Libuše Pacholíková, učitelka ZŠ Mendelova v letech 1969 - 1990