P. Stempěn k 30 letům školy
Vybrat některé ze vzpomínek na mé patnáctileté působení na ZŠ Mendelova je pro mne velmi těžké. Je jich totiž tolik, že by stačily na menší knížku povídek.
Mendelka mi přirostla k srdci
Vybrat některé ze vzpomínek na mé patnáctileté působení na ZŠ Mendelova je pro mne velmi těžké. Je jich totiž tolik, že by stačily na menší knížku povídek. Musím ještě dodat, že jsou to samé příjemné vzpomínky a bylo by asi hodně těžší vzpomenout si na nějaké prožitky nepříjemné. I když - po náročných oslavách závěrů školního roku mi většinou příjemně nebylo. A jednou - to jsem ještě nebyl trénovaný - jsem dokonce prošvihl rozdání vysvědčení za svou kolegyni, která v Praze plnila náročné spartakiádní úkoly.
To "nej", co patří v mých vzpomínkách mezi nejpodstatnější, byl výborný kolektiv učitelů, v naprosté většině i správní žáci, které jsem učil, a také velmi dobré vedení školy. Měl jsem opravdu štěstí, že jsem jako začínající učitel přišel do kolektivu, sice nově utvořeného, ale složeného z prima lidí. Na dobrou atmosféru ve škole měli velký vliv i ředitelé, na které měla Mendelka také kliku. A protože současného ředitele dobře znám jako kolegu i jako člověka, vím, že tu kliku má pořád.
Pro mne znamenalo patnáctileté působení na "Mendelce" opravdu hodně. Na Mendelce jsem se vlastně stal učitelem a potvrdil sobě, že u přijímaček na pedagogickou fakultu jsem si vlastně nevymýšlel. Na otázku "proč se chci stát učitelem" jsem tehdy odpověděl, že mě baví práce s dětmi. Tenkrát jsem to řekl, neboť jsem věděl, že bych to říct měl. Na Mendelce jsem pak zjistil, že mne ta práce s dětmi baví strašně moc a že jsem se rozhodl správně.
Dnes, kdy jsem ve funkci ředitele, velmi rád vzpomínám na paní ředitelku Jitku Šromovou, neboť to, jak dokázala ředitelovat v tehdejší nelehké době, bylo obdivuhodné. Dokázala na minimum omezit dopad různých totalitních vlivů a řešit všechny situace s hlubokým lidským přístupem, s nadhledem a rozvahou, aniž utrpěla její autorita. O nějakém vymývání mozků nebo deformování myšlení učitelů nebo žáků nemohla být na Mendelce ani řeč.
Byl bych rád, kdyby na mne i na mé působení na mé dnešní škole vzpomínali učitelé i žáci tak, jak já vzpomínám dnes na Mendelku.
Mgr. Petr Stempěn, učitel ZŠ Mendelova v letech 1969 - 1984, v době, kdy psal tento příspěvek, byl ředitelem Základní školy U Studny v Karviné - Mizerově.