O pedagogické kvalitě
Ředitel naší školy Mgr. Bohumil Zmrzlík byl požádán, aby se společně se svými kolegy ing. Vítem Beranem, ředitelem ZŠ Praha - Kunratice, Jiřinou Klírovou, ředitelkou ZŠ a MŠ Regionu Karlovarský venkov, Sadov, a Jaroslavem Nádvorníkem, ředitelem ZŠ Propojení Sedlčany, zúčastnil ředitelské diskuse na téma Jak rozvíjet pedagogickou kvalitu ve škole a zlepšit úroveň vyučování. Diskuse byla zveřejněna v zářijovém (a říjnovém) čísle časopisu Moderní vyučování v roce 2012.
Text jeho příspěvku si můžete přečíst tady
Ve škole, která skutečně pečuje o rozvoj pedagogické kvality, se kantoři intenzívně vzdělávají; ať už společně, aby mohli působit jako sladěný tým, tak samostatně v souladu se svými individuálními vzdělávacími potřebami. Ale jak to udělat, aby to nové, co semináře přinášejí, časem nevyprchalo do ztracena, aby se to naopak stalo opakovanou součástí praxe školy?
Tak co třeba si něco, co jsme společně trénovali, vyzkoušet pod poučeným pohledem svých kolegů? U nás ve škole k tomu využíváme systém vzájemných náslechů, kdy učitelé spolupracují v malých, zpravidla tříčlenných minitýmech. Střídají se v nich ve třech různých činnostech. Jeden učitel zve své další dva kolegy na svou vyučovací hodinu, druhý mu při následném rozboru poskytuje k této hodině zpětnou vazbu a třetí z nich se pak pokouší vyhodnotit celý tento zpětnovazební rozhovor. (Oceňovat silné stránky kolegova vyučování, a zejména hledat a formulovat pomocí zvídavých otázek, jak naši výuku dále zlepšovat, není zrovna snadné, a proto se i to tímto způsobem učíme.) Říkáme o sobě, že jsme učící se škola.
Jsme učící se škola, a tak se často stává, že když někdo z našich pedagogů zkouší ve své výuce něco nového, co mu připadá inspirativní i pro ostatní, pozve nejen své dva kolegy ze „sdílecího minitýmu“, ale i další prostřednictvím stručné upoutávky na tzv. otevřenou hodinu. Společný náslech je samozřejmě opět ukončen její společnou reflexí. V takovéto učící se atmosféře pak učitelé sami zvou ředitele a jeho zástupce na hospitace, které se tak víc než kontrolním nástrojem stávají prostředkem pedagogického rozvoje.
Jsme učící se škola. Na co se zaměří ve svém pedagogickém rozvoji, si učitelé u nás plánují. Své cíle si zpravidla na jeden rok stanovují v souladu s rozvojovými cíli školy (které samozřejmě spoluvytvářejí). A protože dodnes v Česku neexistuje nějaký společný standard kvalitní pedagogické práce, vycházejí při tom i z naší školní „Charakteristiky mistrovské práce učitele“, kterou jsme si před pěti lety společně vytvořili. Je v ní popsáno, co za kvalitní pedagogickou práci v naší škole považujeme. Podle této charakteristiky mohou učitelé vyhodnocovat úroveň, jaké již dosahují, mohou k ní vztahovat i své nové rozvojové cíle. Jak se jim je v daném roce podařilo splnit, potom na konci školního roku vyhodnocují společně s ředitelem školy.
Zní to jednoduše: další vzdělávání, vzájemné hospitace a otevřené hodiny, systém plánů osobního pedagogické rozvoje a jejich vyhodnocování … Jenže v současnosti, kdy je výše finančních zdrojů pro veřejné školství (nejen na platy, ale i na ONIV, tedy i na jejich vzdělávání, ale také třeba na pomůcky či učebnice) již několikátý rok pod únosnou hranicí, nejsou ani tyto elementární postupy bez využití jiných zdrojů realizovatelné.
My tyto postupy používat můžeme. Naše škola se totiž stala před dvěma roky jednou ze dvou pilotních škol projektu „Pomáháme školám k úspěchu“, financovaného rodinou nadací Renáty a Petra Kellnerových THE KELLNER FAMILY FOUNDATION. Díky tomuto projektu však můžeme navíc zkoušet i další potřebné, byť prozatím nadstandardní, prostředky podpory rozvoje pedagogů. Všem učitelům naší školy je k dispozici několik dní v týdnu tzv. pedagogická konzultantka, která jim poskytuje odborné rady při všech pedagogických činnostech. Její pomoc doplňují i naši interní mentoři, specializovaní na některou oblast pedagogického rozvoje (koordinace rozvoje čtenářské gramotnosti, metodika individualizace výuky…). Aby se těmto činnostem mohli věnovat, mají tito učitelé snížený úvazek. K rozvoji našich pedagogických kvalit využíváme rovněž sdílení zkušeností s partnery v postupně vznikající síti těchto škol, ale i s mnoha pedagogickými odborníky.
Učíme se tyto způsoby podpory efektivně využívat a zároveň věříme, že se i díky našim zkušenostem některé z nich stanou někdy v budoucnosti běžnou součástí našeho školského systému. Tak, aby úsilí všech škol mohlo směřovat k naplňování smyslu školství – skrze zlepšování úrovně vyučování umožnit všem žákům dosahovat co nejlepších učebních výsledků, aby se z nich postupně stávali občané, kteří budou umět smysluplně žít a přitom budou usilovat o to, aby se o pedagogické kvalitě pouze nemluvilo, ale aby se konečně začala promyšleným způsobem podporovat.